Archiv autora: admin

Home / Archiv autora: admin

Po 16 měsících…

3. 6. 2019 | Co je nového | 1 komentář

Sdílíme s Vámi všemi a pokračujeme příběhem Martina, především zprávou o tom, jaký je k dnešku jeho zdravotní stav a jak se mu daří.

Co bylo:

Na přelomu roku 2017/2018 jsme absolvovali léčebný pobyt v Číně. Po návratu jsme měli možnost na několika besedách vyprávět o tom, jak Martin na jednotlivé terapie a léčebné postupy reagoval. Vyprávěli jsme o tom, co mu dávalo to místo, co mu přineslo do života, kde právě v tu chvíli byl a do času, který pak následoval.

Mnoho okamžiků v tomto období bylo velmi silných a významných nejen pro něho samotného, ale i pro lidi kolem něj, kteří měli možnost to, co se děje vidět a vnímat. První měsíce jel velkou jízdu na své cestě, spousta energie, plánů, záměrů, a s přístupem nezkusíš, nevíš, zkoušel, zjišťoval a rozhodoval.

V dalších měsících pak žil svůj život a děli se věci, které na něj jistě měli vliv. A jaké? To ví nejlépe on sám. Však něco zásadního pro něj, co by změnilo především to, jak sám sebe vnímá na fyzické úrovni se nedělo.

Navštěvujeme dál lékaře a chodíme na kontroly. Jeho zdravotní stav aktuálně s velkou pozorností řeší na genetice, ale stále zatím bez výsledku, který by na něco ukazoval a někam nás nasměroval…někam k pomoci.

Co je nyní:

Je mým přesvědčením, že Marťa díky Petrovi Kochlíkovi a Čchi kungu, díky Image medicině, díky návštěvě Číny, díky mistru Xu Mingtangovi, Olze, Wangovi, Ljošovi a Monice Kunovské znásobil svoji vnitřní sílu. A tuto stále má a z té čerpá a dodnes ji dokáže doplňovat.

Stále věří, stejně jako před Čínou a není na to sám, že zažije něco, co pomůže. Hledáme, zaznamenáváme a prověřujeme informace, které k nám chodí. Věříme, že někde je právě ta, která patří našemu synovi.

Přístupem Moshé Feldenkraise (FM)

Zpět v minulosti

V době před návštěvou Číny, v říjnu 2017 jsme byli s Marťou v rehabilitačním léčebném centru v Praze. Byli jsme ubytování ve Vinoři v centru Mariapoli, kde byli velmi příjemní lidé, od kterých jsme dostali kontakt na paní Petru, která praktikuje lekce a přístup Feldenkraisovy metody.

Ten den, kdy jsem se tuhle informaci dověděl, jsem sedl k počítači a napsal email. Měli jsme štěstí, paní Petra měla poslední den našeho pobytu pro Martina prostor.

Dnes vnímám, jak nesmírně důležitou informaci jsme tehdy dostali a mám velkou radost, že jsme se ji chopili s takovou pozorností. Marťovi jsem tehdy ukazoval fotky na webu a líbilo se mu, jak si paní Petra hraje s dětmi a ty se na ni smějí. Řekl ANO:-).

Nastal den, kdy jsme k Petře vyrazili. Velmi mile nás uvítala. Během času, po který se Petra Martinovi věnovala, měl Marťa velmi silný zážitek a já s ním. Osobně mě to, co jsem viděl, slyšel a čeho jsem byl svědkem, tak oslovilo, že jsem po návratu z Prahy vyhledal termín prvního nejbližšího workshopu Feldenkraisovy metody a následně jsem na něj vyrazil.

To, co jsem tam objevil, bylo silné. Věděl jsem, že budu pátrat víc a půjdu dál a šel jsem. V červnu 2018 jsem nastoupil na čtyřleté studium (výcvik) Feldenkraisovy metody.

Feldenkraisova metoda

Feldenkreisova metoda je široce používaná v USA, Západní Evropě a Izraeli. Existují národní společnosti i společnost mezinárodní, školící cvičitele a soustřeďující zájemce o tuto metodu.

Metodu vytvořil Moshé Feldenkrais (1904-1984), ruský Žid, význačný fyzik a také lékař, který se po zranění svého kolena věnoval studiu mechaniky lidského těla a jeho vztahu k mysli.

Své pacienty označoval jako „žáky“ a učil je principům správného myšlení a pohybu. Jde tedy spíše o pedagogický než léčebný koncept. Feldenkrais chtěl pomocí speciálních cvičení naprogramovat mozek k dokonalému ovládání těla. Jeho metoda má dvě složky, jednak individuální část, „funkční integraci“, jednak skupinové cvičení, „Awareness through Movement“ (pohybem k vědomí).

Svou metodu popsal ve stejnojmenné knize, ale cvičení je natolik komplikované, že je musí řídit vyškolený cvičitel a pro nacvičení pohybů se pořádají kurzy. Cílem metody je zlepšit držení těla soustředěním pozornosti na postoj, gesta aj.

Cvičení probíhá nejprve na zemi v poloze vleže, aby se omezil vliv gravitace, pak teprve ve stoji, při čemž všechny velice jednoduché pohyby jsou pomalé a pacient je má hluboce prožívat a uvědomovat si, jaké mentální a psychické procesy s těmito pohyby souvisejí, aby se naučil žít v souladu se svým tělem. To mu má umožnit, aby se zbavil chybných pohybových vzorců a naučil se nové, lepší.

Feldenkraisova metoda nebyla původně koncipována jako léčebná pohybová metoda, ale přesto je dnes používána i v lékařských indikacích. Patří k nim vadné držení těla, dýchací problémy, bolestivé stavy páteře a kloubů, některé nervové choroby a různé chronické bolestivé stavy. Má být účinná také při úzkosti a depresích.

Účinnost metody byla prověřována v několika klinických studiích, které prokázaly zvýšení pohyblivosti páteře spolu se zmírněním bolestí, a byl také doložen pozitivní vliv na psychiku u stresovaných a úzkostných osob.

První rok výcviku

V květnu 2019 jsem se vrátil ze čtvrtého desetidenního bloku a tím absolvoval první rok výcviku. Kdybych dál popisoval, co jsem během prvního roku objevil, tak bych hned tak neskončil. Způsob uvědomování si sebe sama skrze pohyb je něčím, co mi velmi vyhovuje,jako by mi to bylo ušité na míru.  Objevil jsem vášeň a cestu k tajemství.

To, že jsem tam, to, co se tam děje, to, jak skrze pohyb více poznávám sebe. Přístup metodou Moshé Feldenkraise mi dovoluje odpovídat si na stále nové otázky, které mám, ale také ty, které mi přicházejí a které se především týkají Martina a toho, jak mu pomoci.

Kamarádi ve výcviku jsou skvělí, vesměs fyzioterapeuti, nebo lékaři, je nás tam jen pár, kteří jsme si neprošli zdravotním vzděláním.  Všichni znají příběh našeho syna a i oni přichází se svými zkušenostmi a nabízejí nám svůj pohled.

Spolupráce mezi tátou a synem během výcviku

Vždy, když absolvuji další blok FM, přijde v jeho průběhu něco zásadního, něco, co pootočí mým Já a já pak vnímám sebe jinak než dříve. Nevím, čím to je a ani se nesnažím po tom pátrat. Jen to přijímám, děkuju za to a dál naslouchám.

Při třetím bloku výcviku se mi stalo něco, co mělo silné spojení s Marťou. Je to něco, co musí člověk zažít, aby věděl a aby si v duchu odpověděl na svůj pocit ano, rozumím tomu, budu s ním pracovat, především ho učit, předávat mu tyto informace.

Dumal jsem jak začít, a jak jsem tak dumal, najednou jsem se přistihl, že mám Martina položeného na lehátku, v ruce držím jeho chodidlo a jen tak na něj hledím, chvíli na něj, chvíli bokem a vnímám své odpovědi v rukou, co tam cítím, co se tam děje, když jeho chodidlo držím v dlani.

Tak jsem se do toho zabral, že i Martin zmírnil své aktivity a přestal mávat rukama, jako by ho napadl roj včel. Možná přemýšlel, co to ten táta dělá a proč to dělá a proč mu tentokrát neřekl, co bude dělat. Myslím, že jsem byl v tomhle svém nastavení dobré dvě minuty.

A pak jsem se zájmem přešel k druhému chodidlu, vzal jej do rukou a se stejným přístupem jsem se ponořil dovnitř, do pocitů, které tato činnost ve mně vyvolává. Byl to pro mě silný zážitek a myslím, že i Martin zaregistroval něco jiného, nového, zajímavého.

Druhý den jsem to opakoval, pak další den a k mému úžasu jsem zjišťoval, že reakce, odpovědi jeho chodidel, které vnímám v mých rukou, jsou každý den rozdílné. Nejen, že ty odpovědi jsou jiné u pravé a levé nohy, ale jsou jiné u pravé nohy dnes, než byly včera, a to pro mě začalo být velmi vzrušující.

Se zvědavostí malého kluka jsem začal každý den objevovat tyhle zvláštní nové pocity a prožitky. Nevím, jak se to stalo a jak to přišlo, kdy to bylo, ale v jednom z těchto dnů mě najednou napadlo spojit jeho chodidla k sobě a dát si je na svůj hrudník. Marťa ležel na zádech. Držel jsem jeho chodidla přes kotníky ve svých dlaních a nepatrně jsem se začal pohybovat, točit v pánvi a svým pohybem jsem rozpohyboval jeho nohy a to způsobovalo, že se mu také začala hýbat pánev ze strany na stranu a já začal rozsah těchto pohybů zvětšovat a i on pohyby zvětšoval a já se díval jak se mu to líbí a najednou jsem si uvědomil, že bych ho mohl přetočit na břicho a v jednu chvíli bez jakéhokoli upozornění jsem to udělal, šup a bylo to, Marťa na břiše.

Chvilku bylo ticho a pak se začal nahlas a intenzivně smát, moc se mu to líbilo, a tak jsme to zopakovali na druhou stranu a pak znovu a znovu. Dnes po měsíci je to pro nás takový malý rituál, nikdy ho nevynecháme a pokaždé se tomu zasmějeme.

Objevil jiný způsob i větší sílu

Pak v jednom z dalších dnů mě jen tak napadlo vylézt si za Martinem na lehátko. Chvíli jsme se na sebe smáli a já pak z ničeho nic chytnul jeden jeho prstík a zvedl jsem celou jeho paži nahoru, lehce, pomalu a jen tam, kam mi to dovolila a tam jsem ji držel.

Martin na mě koukal, jak na zjevení, co že to zase dělám a já pak najednou v jednom okamžiku ten prst pustil a k mému překvapení jsem viděl ruku, jak nepadá na lehátko, ale více méně je stále ve stejné poloze, ve které jsem ji pustil.

Uvědomil jsem si, že to je nejspíš způsobené spasticitou jeho svalů. Zkusil jsem to s druhou a tam to bylo ještě výraznější. A tak povídám Marťovi, „hele podívej, zvedám ti pomalu ruku, která ležela na lehátku a když ji pustím, tak ona drží a nepadá, jak je to možné? Podívej, já ti něco ukážu, zvedl jsem svoji pravou ruku nahoru prstem levé ruky a když jsem byl nahoře, tak jsem prst pustil a ruka spadla dolů na lehátko jak pytel brambor. Martin koukal, byl překvapený, bylo na něm poznat, že o tom přemýšlí.  

V tom ke mně začal natahovat ruku s jedním prstem, abych ji zvedl a pak pustil a tak jsem to dělal, jednu, pak druhou, pak jednu, pak druhou a pak jsme stejné dělali následující dny. Snažil jsem se přitom předat Martinovi jak nejlépe umím návod k tomu, jak se uvolnit, aby jeho ruce nebyly v tak velkém napětí a aby po tom, co je pustím, žuchly na lehátko.

Tahle hra ho tak bavila a nejspíš fascinovala, že mi začal podávat ruce i když jsem ho večer dával spát, a tak jsme to zkoušeli a hráli si s tím i před spaním v posteli. Následně se stalo něco, co ve mně zanechalo hlubokou stopu.

Při jednom z pokusů o uvolnění jeho rukou jsem objevil úžasné okamžiky, ve kterých Marťa zjemňuje pohyby sám sebe. Ty odpovědi přišli skrze výraz v jeho tváři a skrze výsledek. Opět držím prst jeho pravé ruky a zvedám jeho pravou paži tam, kam mi dovolí.  A je to pro mě nádherné pozorovat ho, dívat se na to, co vidím, vnímám a cítím z něj, a on neví, že ho pozoruju, a nebo ví a i tahle část mého vědomí ho doprovází.

To, jak dá hlavu na stranu, jednou tváří se opírá do lehátka, nedívá se na svoji ruku, kterou mu držím ve vzduchu, pohledem směřuje jinam, někam, nikam konkrétně a je připraven užít si ten pocit uvolnění když mu ruku pustím, objevit více v tom pohybu pro sebe a naleznout nový způsob jak to udělat tak, malinko anebo malinko více jinak, aby to bylo pohlazení pro něj …

A ruka padá stále lehčeji a lehčeji k lehátku a Martin si uvědomuje tu změnu, to, čeho dosáhl tím, jak zjemňoval postupně svůj přístup sám k sobě.

Druhý den večer mě vyzývá, když ho ukládám do postele, abych mu opět zvedal ruce, tak to dělám a pak se loučím. V leže mě objímá, tiskne kolem krku a říká mi svoje oblíbené, „neprojdeš„ a já najednou cítím, že v tom objetí je jistější stisk, větší síla a je to opravdu znát a co je pro mě až neuvěřitelné a neskutečně silné, vnímám, že on to ví, a tak mu to říkám a jeho to opravdu nepřekvapuje.

A tak se oba usmíváme, smějeme se a on mě stále nepouští a já pomalu zvedám hlavu a on se mě drží stále kolem krku, zvedám jeho tělo a on se mě stále drží, je to úžasné a pak ho spouštím zpátky na postel a on se mě stále drží a já říkám, tak mi nezbývá nic jiného, než se ti chlapče můj vysmeknout jako ten had a jdu na to a udělám to. Snaží se mi v tom zabránit, ale had je had. Smějeme se.

Dívám se na něj, on na mě a je nám krásně. A v té chvíli mu říkám. „Martínku, je ti to zajímavé, že?, kdo by řekl, že tak jiný cvik, tak zábavný cvik, ten který děláme, ten který tě baví, dokáže probudit takovou sílu ve tvých rukou, takovou, a podívej…ona je …

Víra a cesta

Přístup metodou Moshé Feldenkraise pro mě není něco, v co věřím, stalo se to pro mě něčím o čem vím, že tak je a že se to děje a to je velký rozdíl v tom, vnímat to co se děje tímhle způsobem. Později jsem si přečetl citát Moshé Feldenkraise, který níže uvádím. Když jsem si ho přečetl, našel jsem v něm právě to, co jsem objevil díky svému synovi. To, co objevil i on sám.

Citát Moshé Feldenkraise:

Smyslem mé práce je vést k uvědomění během činnosti, nebo schopnost navázat kontakt s vlastní kostrou a svaly a s prostředím prakticky současně (a to je to co jsem viděl v Martinově tváři). Cílem NENÍ úplná relaxace, ale zdravé, silné, snadné a příjemné úsilí. Snížení napětí je nezbytné, protože efektivní pohyb by měl být bez námahy. Neefektivnost je vnímána jako námaha a zabraňuje tomu, aby člověk dělal více a lépe.

Zažíváme velkou radost, že v tomto období opět jdeme částí cesty, která je nadějí a přípravou uskutečnění Martinova snu. Na cestě společně se vším tím, co jsme již objevili a ještě objevíme.

Nejaktuálnější informace – léčba kmenovými buňkami

V minulém týdnu jsme byli na přednášce profesora Jaroslava Michálka v Brněnské klinice Cellthera ve věci možné léčby Martina kmenovými buňkami. V červenci jsme objednaní na konzultaci. Moc rádi Vás budeme informovat o výsledku konzultace.

Mějte se moc hezky.

Autor článku: admin

Pobyt v Číně

25. 1. 2018 | Pobyt v Číně | Žádné komentáře

Krásný den Vám všem, kteří sledujete příběh našeho syna Martínka.

V pondělí 15.1.2018 jsme se s Martínkem radostní vrátili z 20-denního léčebného pobytu v Číně. Hned v úvodu chceme všem laskavým lidem co nejsrdečněji poděkovat.

Darovali jste Martínkovi nejen léčebný pobyt, ale především naději, víru a příležitost se léčit. Díky Vám a terapeutům z medicínského institutu je na cestě k postupnému uzdravení.

Dovolte, abychom Vám sdělili pár informací o tom, jak pobyt probíhal a zejména jak byla léčba pro našeho milovaného syna prospěšná.

První den v Číně

V den příjezdu do institutu Martínek absolvoval první terapii s profesorem Xu Mingtangem. Při této terapii profesor objevil, že základní příčinou Martínkova zdravotního stavu jsou změny na plicích, konkrétně jejich významné oslabení, které negativně ovlivňovalo další orgány – ledviny a srdce. Oslabením těchto životních orgánů došlo k postupnému oslabování toku energie v meridiánech (je známo z tradiční čínské medicíny). Celkově se všechny tyto změny projevovaly postupným ochabováním pohybového aparátu a řeči.

Během této první terapie byla profesorem navržena komplexní péče o Martínka v průběhu celého pobytu. Léčebné terapie, které profesor stanovil vycházejí z principů a myšlenek Čínské Image Medicine.

Čínská Image Medicine pracuje na rozdíl od západní medicíny a tradiční čínské medicíny i v oblasti informační. Propojuje všechny úrovně našeho těla – fyzického, energetického a informačního. Je velmi obtížné vysvětlit pojem „informační“, ale jsou to zápisy v oblasti kvantového pole kolem nás, chceme-li – bioenergetického pole neboli hologramu.

Tato metoda pracuje vždy nejprve s příčinou, která je stanovena na začátku při diagnostice. A dále, je-li to možné, je tato příčina buď hned zrušena v informační úrovni, nebo je prováděna – léčena při pravidelných terapiích v energetické a fyzické úrovni.

Program léčby

Náš každodenní rytmus byl naplněný těmito terapiemi.

Každé ráno jsme začínali cvičením Zhong Yuan Qigognu na zvýšení energie v těle a celkovou harmonizaci s terapeutem Alexejem Stepanovem.

Potom pokračovala terapeutka Olga Smirnova 60 – 90 minutovou léčbou pomocí Image Medicine. Zároveň jako velmi zkušená fyzioterapeutka zapojila do léčby aktivizaci pohybového ústrojí formou rehabilitační gymnastiky.

V odpoledních hodinách následovala terapie s čínským lékařem tradiční čínské medicíny, Dr. Wangem Guichunem, který používal především moxa terapie na uvolnění bloků v meridiánech a celkové uvolnění energetické soustavy.

Následně pokračovalo druhé ošetření pomocí Image Medicine s terapeutem Alexejem Stepanovem, který pracoval s jednotlivými orgány a posilováním spojení mezi nimi.

Poslední aktivitou léčebného dne byla hodinová meditace.

A co na to Martínek?

Na jednotlivé terapie jsem Martínka doprovázel. Byl jsem s ním po celou dobu v místnosti a pečlivě vnímal, co se děje. Již třetí den jsem začal pozorovat změny, odchylky od jeho běžného stavu. Byly nepatrné, ale pro další dny jeho léčby nesmírně významné.

Ve vhodnou chvíli jsem se zeptal jeho samotného, zda-li on sám na sobě nějaké změny vnímá a pozoruje. S nadšeným úsměvem kývnul a odpověděl, že ano.

Obecně začal mít od třetího dne daleko více energie a byl aktivnější. Každý další den pak přibylo vždy něco navíc k tomu, co v předchozím dnu zvládnul.

Všichni jsme postupně pozorovali rychlejší reakce v těle, především v rukou a lepší držení hlavy. Výrazně se začala zlepšovat hloubka dýchání a pohyb očí.

Po dlouhé době jsme oba vnímali, že dochází ke zlepšení jeho zdravotního stavu. Martínkova víra v uzdravení díky těmto novým prožitkům neskutečně posílila. Cítil změny ve svém těle k lepšímu, bylo to pro něj úžasné probuzení. Společně jsme se těšili na další dny, na každou další terapii a na každý další nový objev zlepšení v jeho těle.

Martínkův návrat domů

Po návratu vnímáme mnoho pokroků…, které mohou působit, že jsou malé, ale pro nás jsou obrovské, velmi zřetelné a pro Martínka nesmírně významné.

Změny, které zaznamenala po příletu domů Martínkova maminka:

Martínek má více energie. Chůze ve škole do schodů s mojí pomocí – oporou mu jde výrazně snadněji, lépe nadzvedává nohy. Nenadřeme se tolik. Před cestou do Číny to stálo nás oba nesmírné úsilí a hodně energie, abychom schody vyšli. Lépe drží hlavu a více otevírá oči, více se dívá kolem sebe. Co se týká jídla, nyní jí pouze sám, daleko lépe a rychleji. Navíc jídlo mu tolik nepadá ze lžičky.

Martínek si sám od sebe zavedl změny v programu svého volného času. Hned druhý den, aniž nám to oznámil, si nachystal budík na svém tabletu na 5:30, aby mohl cvičit Zhong Yuan Qigong. Budík zvonil a on cvičil. Stává se z toho zvyk, cvičí každý den. Trvá si na svém a budík u něj opravdu zvoní každé ráno ve stejný čas – protože On sám to tak chce, cítí to tak.

Druhý den po příletu nás Martínek požádal, zdali bychom mu mohli koupit botasky Adidas. Jeli jsme s ním do obchodu a koupili je, sám si je vybral. Měl nesmírnou radost. Pořád je chce na nohy, jsou pro něj obrovskou motivací.

Jeho víra je úžasná a nesmírně inspirativní. Touží dále objevovat a zkoumat nové možnosti svého těla. Touží se postavit na vlastní nohy a jít. Je si vědom, že je před ním náročná cesta. On se jí ale neobává, jde vstříc tomu, čemu věří. Věří, že se jednou rozejde sám, bez pomocí tatínka a maminky! A my ho budeme na jeho cestě podporovat, protože tato cesta za to stojí!

Co nás čeká?

Krátce po našem návratu jsme obdrželi z Pekingského výzkumného institutu Kundawell očekávanou zprávu – soupis z celkového lékařského posudku s doporučením následné léčby v České republice.

Martínek má dále pokračovat ve cvičení rehabilitační gymnastiky a v léčbě u terapeuta Image Medicine. Dále užívat po dobu dvou měsíců výživový doplněk „Sea King“.

Již tuto neděli k nám přijela z Prahy terapeutka Image Medicine Monika Kunovská, která s Martínkem pokračuje v tom, co v Číně terapeuti započali. Naučila nás základům Imagem Medicine, abychom mohli s Martínkem pracovat každý den a udrželi rozprouděnou energii v meridiánech a v orgánech. Postupně vytváříme program, včetně rehabilitační gymnastiky a jiných aktivit, kterým bychom rádi podpořili Martinkovu víru v jeho úplné uzdravení a pomohli mu tak dosáhnout jeho cíle být zdravým chlapcem, který chodí.

Jako jeho rodiče se nesmírně těšíme z jeho nadšení, které prožívá díky Vám všem a také díky nadaci Život dětem, která umožnila otevření veřejné sbírky, jejímž prostřednictvím, formou darů, jsme se takto báječně mohli spojit, abychom Martínkovi pomohli.

Přejeme Vám společně s Martínkem, ať se všechna Vaše přání a touhy stanou ve Vašem životě skutečností. Přejeme Vám na této cestě zřetelné vnímání i nepatrných znamení, které Vám ukazují, že k Vašemu vysněnému cíli směřujete, stejně tak, jako má možnost to v těchto dnech zažívat náš syn Martínek.

Pokud budete mít jakékoli bližší dotazy k léčebnému pobytu, napište na email rodice@nadejepromartinka.cz

Z celého srdce Vám děkujeme.

Klimešovi

Autor článku: admin

Příběh Martínka

11. 12. 2017 | Příběh Martínka Klimeše | Žádné komentáře

Dobrý den,

jmenuji se Martin a nedávno mi bylo 9 let.

Do svých osmnácti měsíců jsem byl úplně obyčejný kluk jako každý jiný. Normálně jsem běhal – a najednou jsem začal zakopávat. Nohy se mi podlamovaly. Dnes se už bez svého invalidního vozíku neobejdu. Mám speciální křeslo, které mi pomáhá sedět zpříma.  Křeslo, které potřebuji, aby maminku nebolely ruce, když mne někde přenáší.

Navštívil jsem tolik lékařů a lidí, kteří mi chtěli pomoct, že už to ani nepočítám. 

Nechápu, proč jsem nemocný. Nikdo to nechápe. Doktoři kroutí hlavou a říkají „nevím proč“. Nevědí, proč se mi to děje, nevědí ani, jak mě léčit. Jsou bezradní.

Tak aspoň cvičím. Cvičím snad každý den. Je to dřina pro mě i pro mamku s taťkou. Ale já se nevzdám. Byl jsem několikrát na speciální rehabilitaci  v Klimkovicích, v Praze v Axonu, v Šumperku v Pontisu i v Adeli centru na Slovensku. Cvičil jsem tolik, že všichni koukali. Ale stále nic, nic, nic.

Jsem ještě malý kluk a už jsem zažil strach z toho, co mě čeká, strachy jsem nemohl spát ani jíst. Když mi byli tři, bojoval jsem dokonce o svůj život. Někdy jsem pořádně utahaný. Někdy i smutný.

Mrzí mě, že moji kamarádi běhají, jdou se sami najíst, do školy jedou autobusem – a sami! Chtěl bych mamince ukázat, že to taky dokážu. Tak moc bych to chtěl!

Od šesti let hraju šachy a na turnajích se mi podařilo získat několik medailí. Taťka mi ukázal, jak na to, a já teď díky němu můžu všem ukázat, že se svým koněm přeskočím každou překážku. A hlavně vím, že jednou ty překážky a kaluže přeskočím i v životě. Já prostě vím, že se uzdravím. Proto tolik cvičím.

Vím to, cítím to. I taťka s mamkou to ví. Proto se nevzdávají, a hledají, jak mi pomoct, i když i na ně toho je občas moc.

Říkají, že jsem bojovník. Jsem, nevzdám se!

Když mi je nejsmutněji, tak mám doma ještě Páju. Někdy je teda srandovně praštěná, ale je to fakt super ségra. Když mě nemá kdo rozesmát, ona to vždycky dokáže. Ona by se na mě nikdy nevykašlala.  Díky sestřičko. Fakticky.

Velikou pomocí je pro mne i můj kamarád, bratranec David, který mi pomáhá a kterého mám moc a moc rád.

Včera jsem taťkovi chtěl něco říct. To jste nezažili! Můj táta mi poprvé v životě nerozuměl. Slova se mi čím dál hůře vyslovují. To, co jsem mu chtěl povědět jsem musel napsat na papír.

Letos v dubnu jsme byli hrozně moc smutní. Doktoři, co se celou dobu snažili mi pomoct, nám řekli, že už neplánují žádné vyšetření, protože nevědí. Řekli: „Omlouváme se, ale nenašli jsme důvod, proč je Martínek nemocný.“ Řekli to teda jinak, doktorsky, prý “Neznáme diagnózu“.

Maminka plakala a taťka dlouho dlouho přemýšlel, jak dál. Bolelo to. Nás všechny. Já jsem ale věděl, že táta najde řešení. Jsem trpělivý. Jak říká táta, vše má svůj správný čas. A já mu věřím.

A víte, co se stalo? Teď, v listopadu 2017, jsem dostal nabídku. Nabídku, kterou by chtěl dostat snad každý kluk nebo jeho taťka! Dostal jsem pozvánku od šaolinského mistra, abych přijel do výzkumného institutu v Pekingu.

https://kundawell.com/en/

Ani se neptejte, jak moc tam chci jet!

Oni věří, že mi pomůžou. Pomohli už hodně lidem. A teď to můžu zkusit i já. Malý, úplně obyčejný kluk z Česka.

Taťka s mamkou jsou teď veselejší. Říkají, že ten pan profesor Xu Mintang, ředitel amerického institutu Kundawell v Seeattlu v USA a ředitel Pekingského medicinského výzkumného institutu Kundawell v Číně,  který se mi chce věnovat, je velká kapacita, kterou uznávají nejen v USA a v Číně, ale i v dalších zemích, po celém světě. Za léčbu institut nechce žádné peníze, ale nemáme peníze na cestu a ubytování. Abych se mohl léčit, potřebuji 290 000 korun, ale tolik peněz nemáme.

Pan Profesor mi vzkazuje, že mám přijet co nejdříve. Já bych moc rád nastoupit léčebný program už za dva týdny od 25.12.2017. Jsou sice vánoční svátky, vím, že můžu počkat, ale také vím, že si ze všeho nejvíc přeji, aby to už mohlo přijít, aby už mi bylo lépe….

Moje maminka Pavla a můj tatínek Eduard pořádají na mou cestu a ubytování sbírku pod záštitou Život dětem o.p.s. Všichni čtyři i s mojí sestřičkou Vás moc prosíme o pomoc. Budeme vděční za jakýkoliv příspěvek, který mi umožní na léčbu 25. prosince 2017 odcestovat.

Prosím, přispějte na sbírkový účet 83297339/0800 pod variabilním symbolem …………. a do poznámky napište Martin.

Prosím vás všechny, pomozte mi se uzdravit.

Slibuji, že budu hodně cvičit, hodně pracovat. A pak vám o tom všem napíšu. Ať víte, že jsem bojoval a že stoji za to nevzdávat se!

Děkuji Vám za pomoc a naději se uzdravit

Váš Martínek

Autor článku: admin