Jmenuji se Martínek a nedávno mi bylo 9 let. Do svých osmnácti měsíců jsem byl úplně zdravý kluk. Mohl jsem si hrát a běhat jako ostatní děti, byl jsem šťastný a moji rodiče s mou sestřičkou také. Ze dne na den se ale můj život změnil.

Začal jsem najednou ztrácet rovnováhu, zakopávat a podlamovaly se mi nohy. V průběhu dalších let jsem postupně přestával chodit, nejdříve jsem ještě zvládal chůzi s chodítkem a berličkami, ale dnes se už bez invalidního vozíčku neobejdu.

Nikdo neví, co mi je. Navštívili jsme tolik lékařů, kteří mi chtěli pomoct, že už to ani nespočítám, nemám ale stále žádnou diagnózu. Doktoři jen kroutí hlavou, protože nevědí, co je příčinou mých obtíží, ani jak mě léčit. Vyzkoušeli jsme už všechno a stále jen slyšíme: „Nevíme, jak dále pomoci…“

Jsem ještě malý kluk a do svých 9 let jsem už zažil tolik bolesti a strachu, že jsem nemohl mnohokrát spát, ani jíst… ale nevzdávám se. Každý den alespoň cvičím a opravdu se moc snažím. Je to dřina, a o to více jsem smutný, když se stále nic nelepší. Dívám se na své kamarády, jak běhají, hrají fotbal, jezdí autobusem a mým obrovským přáním je, abych byl jako oni.

Také přestávám mluvit. Co chci říct rodičům, sestřičce, učitelům a kamarádům, musím již častěji napsat, protože mi není dobře rozumět. Bojím se, co bude bez léčby dál…

S mamkou a taťkou jsme byli už bezradní, ale nakonec se na mě po tolika letech přece jenom štěstí pousmálo. Dostal jsem pozvání, abych přiletěl na léčbu do medicínského výzkumného institutu v Pekingu. Poslali jsme jim s našimi přáteli mé lékařské zprávy. Vůbec jsme nedoufali v odpověď. Že je bude zajímat obyčejný kluk z Čech, jsme opravdu nevěřili.

Proto jsme měli obrovskou radost, když z tolika dětí z celého světa vybrali právě mě a rozhodli se mi pomoci. Pomohli už hodně dětem a teď jsem dostal šanci i já. Neumíte si představit, jak moc si přeji tam jet!

Oni věří, že mi pomůžou. Taťka s mamkou říkají, že pan profesor Xu Mingtang, ředitel medicínského institutu “Kundawell” v Pekingu, který se mi chce věnovat, je obrovská kapacita, kterou uznávají v USA a v dalších zemích po celém světě.

Abych se ale mohl léčit a s tatínkem na kliniku odcestovat, potřebuji 290 000 korun, což je pro nás příliš vysoká částka. Tolik peněz bohužel nemáme a na léčbu mám nastoupit už za dva týdny.

Moji rodiče pořádají na mou cestu, ubytování a léčbu sbírku pod záštitou Život dětem o.p.s. a já se svou sestřičkou i s maminkou a tatínkem Vás moc prosíme o pomoc. Budeme vděční za jakýkoliv příspěvek, který mi umožní na léčbu 25. prosince po Štědrém dni odcestovat. Byl by to ten nejkrásnější vánoční dárek.

Tatínek Eduard, já a maminka Pavla

Prosím, přispějte na sbírkový účet 83297339/0800 pod variabilním symbolem 1313 a do poznámky napište Martínek.

Děkuji Vám z celého svého srdce za pomoc a naději se léčit.

Martínek